Historie farnosti a kostela
Podle statistické knihy z r. 1835 měla Poniklá již v roce 1384 dřevěný kostel. Po husitských válkách však zůstala farnost bez kněze. V roce 1682 byl starý kostel zbourán a postaven současný barokní, který je zasvěcen sv. Jakubu Staršímu (= Většímu). Zdejší kostel byl až do roku 1722 filiálním kostelem Branné. Patronát nad ponikelským kostelem měl, jako nad všemi kostely a farami svého panství, hrabě Harrach. Věž byla přistavěna roku 1803. Pro zajímavost uvádíme záznam z pamětní knihy, který vykazuje, že roku 1842 v Poniklé žilo 1547 věřících katolíků.
V presbytáři se nachází hlavní oltář Sv. Jakuba Většího z r.1873, na němž je tento světec vymalován. Socha po levé straně hlavního oltáře patří sv. Vojtěchu, po pravé straně sv. Prokopu. Boční oltáře v chrámové lodi pochází, s výjimkou obrazů, jež jsou staršího data, též z roku 1873. Levý oltář je zasvěcen Panně Marii a můžeme na něm obdivovat sochy sv. Václava a sv. Ludmily. Pravý oltář náleží sv. Janu Nepomuckému a je doplněn sochami sv. Metoděje (nalevo) a sv. Cyrila (napravo).
Díváme-li se do chrámové lodi zpod kúru (na němž jsou varhany), vidíme na pravé stěně (blíže k nám) sochu sv. Josefa, držícího Jezulátko. Dále pak je socha sv. Jana Nepomuckého (18.st.). Na stěně levé je socha Nejsvětějšího Srdce Páně z roku 1908. Dále je socha Panny Marie. Dlažba pochází z roku 1869, kazatelna z roku 1895. Výmalbu kostela provedl roku 1893 pan Nejedlý z Nového Bydžova. Rozpočet na ni činil 600 zlatých. V letech 1995 – 1996 byla provedena kompletní rekonstrukce fasády i vnitřní výmalby kostela (vnitřní malbu provedla škola restaurátorských a konzervačních prací z Litomyšle nákladem 220 000 Kč).
První světovou válku přestál pouze nejstarší zvon z roku 1555, jenž nese nápis: „Tento zvon slit jest ke cti a chvále Pána léta Páně MDXXXXXV". Náhradou za zrekvírované zvony byly v letech 1924 a 1929 za přispění farníků a místních dobrodinců pořízeny zvony nové. Nicméně ani jim osud nepřál, neboť i je pohltila válka, tentokrát druhá světová. Stalo se to 2. února 1942, kdy přišel rozkaz zrekvírovat oba nové zvony. Ty vážily 400 kg a 120 kg. Poválečná léta nebyla pro náhradu zvonů nejšťastnější, a tak se Poniklá dočkala prvního nového zvonu až v roce 1982, kdy byl pořízen zvon s nápisem „Ke cti sv. apoštola Jakuba staršího“. V roce 1986 byl pořízen druhý zvon s reliéfem Panny Marie nesoucí nápis „Velebí duše má Pána, můj duch jásá v Bohu mém Spasiteli“ (viz foto). Nyní jsou ve zvonici ponikelské věže tři zvony a k tomu v sanktusové vížce nad presbytářem ještě malý umíráček z roku 1888.
Již od počátku se okolo kostela nacházel hřbitov, který byl v roce1907 definitivně zrušen. Nový hřbitov se od r. 1772 nachází asi 500 m na východ od kostela. V roce 1909 byl částečně rozšířen.
Asi 200 m východně od kostela byla v roce 1721 – 22 postavena fara. Byla to obytná budova, ke které patřilo hospodářské stavení. Když v roce 1875 spadlo půl střechy hospodářského stavení, byl povolán hrabě Harrach, který rozhodl o celkové opravě celého farního objektu. Tato oprava proběhla v roce 1877. Poslední kněz na této faře bydlel v roce 1954. Od tohoto roku je farnost Poniklá spravována knězem z Jablonce nad Jizerou. Roku 1984 byla fara místním národním výborem zbourána. Kříž, jenž zdobil stěnu fary, nyní můžeme vidět na místním hřbitově (nalevo od hlavní cesty).
Patron kostela a farnosti
Apoštol Jakub, označovaný Starší, Větší či Zebedeův (pro odlišení od svého jmenovce Jakuba Alfeova), byl jeden z dvanácti apoštolů – učedníků Ježíše Krista. Spolu s Petrem a Janem patřil ke Kristovým privilegovaným učedníkům - podle záznamů v Bibli byli Ježíšem povoláváni k významným událostem.
Po Ježíšově smrti, zmrtvýchvstání a nanebevstoupení hlásal Jakub evangelium. Měl velkou autoritu uvnitř prvotní církve v Jeruzalémě. Byl také první apoštolem, který byl pro svou víru roku 44. n.l. na rozkaz krále Heroda Agrippy zabit (sťat mečem).
Sv. Jakub byl zprvu pohřben v Jeruzalémě, později byly jeho ostatky přeneseny. Současným místem jeho posledního odpočinku je pravděpodobně španělské Santiago de Compostela, které je jedním z největších poutních míst v západní Evropě.
Na zobrazeních se objevuje nejčastěji jako poutník s holí, kloboukem, brašnou a mušlí hřebenatkou, někdy i jako apoštol s knihou či svitkem evangelia. Křesťanští rytíři, kteří bojovali proti Maurům za nezávislost Španělska, říkali, že se svatý Jakub několikrát zjevil na bílém koni, aby bojoval za křesťanství. Proto je někdy nazýván a zobrazován jako Matamoros (Maurobijec). Svatý Jakub (Santiago) je uctíván jako národní patron Španělska, je také patronem poutníků, bojovníků, dělníků, horníků, kloboučníků, lékárníků; vzýván je za dobré počasí i na ochranu před revmatismem. Patrně proto, že je sv. Jakub i patronem horníků, byl kostel v Poniklé, která má hornickou minulost, zasvěcen právě jemu.